Další rok. Sorry, ale v češtině mi Bible smysl nedává… v angličtině tomu rozumím víc!

Boží stopy
„… aniž bylo znát tvé stopy.“ (Žalm 77,20)

Jsou chvíle, kdy se díváš kolem sebe a nevidíš nic. Žádné znamení, žádné jasné vedení, žádné „Boží stopy“. Právě tehdy zaznívá tichá, ale silná výzva: choď vírou, ne tím, co vidíš (2K 5,7). Bůh někdy vede skrze hluboké vody – a přesto je s tebou.

Joni Eareckson Tada po desítkách let utrpení napsala, že největší nadějí věřícího není únik před bolestí, ale jistota, že Bůh promění každou těžkost v nástroj své milosti. Nezáleží na tom, zda čelíš nemoci, ztrátě, rozbitému vztahu nebo zklamání – Bůh má tvůj život pevně ve svých rukou.

Bible nás ujišťuje: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28). Možná dnes nevidíš smysl. Ale Bůh pracuje i tehdy, když mlčí. A to, co bolí teď, připravuje tvé srdce na slávu, která je mnohem větší než dnešní trápení (2K 4,17).

Vydrž ještě chvíli. Svěř Bohu své zlomené srdce. On tě vede – i když jeho stopy nejsou vidět.
HALLELUJA! Věříš tomu dnes? AMEN!

Ako sa to stane, že niekto uverí v Krista?

Aké je to tajomstvo, že sa človek z Božieho Ducha narodí a stane sa novým stvorením?

Ako sa to stane, že už potom nežije on, ale žije v ňom Boh – teda Kristus Ježiš?

Ako sa to stane, že Písmo, teda Biblia, hovorí – a že to Slovo je doslova Živé?

A vôbec, ako je možné uveriť v Niekoho, koho nie je vidieť?
Nie je to bláznovstvo?

Ako sa to stane, že si Krista dokonca zamilujem a vôbec mi neprekáža, že som pre svet bláznom?

Ako sa to stane, že mi už nikto nemôže ublížiť, zraniť ma, odsúdiť?

Ako sa to stane, ako sa to stane, ako sa to stane?

Niekto hľadá spravodlivosť, iný hľadá pravdu, ďalší porozumenie, pochopenie alebo lásku, iný sa stará o tento svet a to mu stačí.

A čím som si zaslúžil ja – a ty – tú obrovskú milosť, záujem, starostlivosť a večný život?
Ako sa to stalo, že sme sa stali Božou spravodlivosťou?

A prečo jeden dostane a prijme dar viery, dar večného života zadarmo – a druhý ho odmietne?

A čím to je, že jeden verí v Krista vzkrieseného, a iný sa zubami-nechtami drží svojho Ježiška v jasliach a dobrej správe neuverí – ani keď o nej počuje, ani keď počuje, že Kristus vstal z mŕtvych?

A ako sa to stalo, že ty a ja sme na to Božie volanie počuli?

A prečo to vlastne píšem?
Ide tu snáď o mňa?
A ako sa to stalo tebe?

Ako to Boh robí – na to sa nepýtam.
Toto tajomstvo, že si nás vyvolil ešte pred stvorením sveta, pre mňa zostáva – a asi navždy zostane – tajomstvom.

Alebo mi niekto dá vysvetlenie?

Efežanom 1:3-14 (OpenBiblie - Parafrázovaný preklad The Message Bible)

Aký požehnaný je Boh! A akým On je požehnaním! On je Otec nášho Majstra, Ježiša
Krista, a v Ňom nás vedie vysoko do výšin požehnania. Ešte dávno predtým, ako položil
základy zeme, mal vo svojej mysli o každom z nás plány, už vtedy sa o nás rozhodol, že
budeme stredobodom jeho lásky – aby sme boli urobení celistvými a svätými skrze Jeho
lásku. Veľmi dávno sa rozhodol adoptovať si nás do svojej rodiny skrze Ježiša Krista. (Pri
plánovaní tohto mal také potešenie!) Chcel, aby sme začali oslavovať jeho nadmieru štedré,
až prehnané rozdávanie darov – dary podané rukou jeho milovaného Syna.
Kvôli obeti Mesiáša, jeho krvi vylievanej na oltári kríža, sme slobodní ľudia – slobodní
od trestov a trestaní, ktoré boli zaznamenané kvôli našim previneniam. Nie sme iba ledva
slobodní – ale rozsiahlo a nadmieru slobodní! On myslel na všetko, postaral sa o všetko, čo by
sme mohli potrebovať, a dovolil nám vstúpiť do plánov, ktoré On s radosťou tvoril. Všetko to
pred nami rozvinul v Kristovi – dlhodobý plán, v ktorom bude všetko v ňom zjednotené a
zhrnuté: všetko v najhlbšom nebi, všetko na planéte Zem.
Je to v Kristovi kde zisťujeme, kto sme a prečo žijeme. Dávno predtým, ako sme vôbec
prvý krát počuli o Kristovi a začali sme dúfať, On nás už mal na očiach a mal s nami svoj zámer
– ten slávny spôsob života, ktorý je súčasťou jeho veľkého plánu. On tento plán uskutočňuje
v každom a vo všetkom.
Je to v Kristovi kde ste vy našli slobodu, keď ste počuli tú pravdu a uverili (tomu
pravdivému posolstvu o vašej spáse): podpísanú, zapečatenú a doručenú skrze Svätého
Ducha. Táto zálohová platba od Boha je prvou splátkou toho, čo má prísť – pripomienkou, že
dostaneme všetko, čo Boh pre nás naplánoval – život plný chvály a slávy.

Zažil(a) jsi v církvi zranění? (2)
Ježíš řekl: „… zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18).
Nemluvil o dokonalé stavbě, ale o lidech. O nás. Rozbitých, slabých, nesoucích si své šrámy – a přesto povolaných být jeho tělem.

Církev není místo bez bolesti. Je to místo, kde se bolest odhaluje. Narážíme na sebe, zraňujeme se, někdy zklamou i ti, od kterých bychom to nikdy nečekali. A přirozená reakce? Utéct. Zavřít se. Odejít. Jenže útěk nás často připraví o to, co Bůh chce použít k našemu uzdravení.

Bible neslibuje, že nebudeme zraněni. Ale varuje nás před něčím jiným: před kořenem hořkosti. Ten roste potichu, ale otravuje celé srdce. Nejde o to předstírat, že se nic nestalo. Jde o odvahu přiznat si bolest – a nenechat ji vládnout.

Možná je dnes tvým krokem říct Bohu: „Jsem zraněný/á. Jsem zlomený/á. A dávám Ti to.“ Pomsta, soud i spravedlnost patří Jemu. Uzdravení začíná tam, kde se rozhodneme důvěřovat Bohu víc než svému zranění.

Církev je plná rozbitých lidí – a právě proto v ní může zářit Kristus.
Nevzdávej to. Bůh ještě neskončil.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Zajímavé tipy k čtení Bible

Rimanom 10:8-11
(OpenBiblie - Parafrázovaný preklad The Message Bible)

Slovo, ktoré zachraňuje, je priamo tu – tak blízko ako jazyk vo vašich ústach, tak blízko ako srdce vo vašej hrudi.
To je slovo viery, ktoré víta Boha, a On začína konať a dáva za nás všetko do poriadku.
Toto je jadrom nášho kázania:
Uvítaj svojimi ústami Boha a povedz – „Ježiš je môj Pán“ – prijmi Božie konanie v tebe – telom aj dušou – to isté konanie, ktoré vykonal, keď vzkriesil Ježiša z mŕtvych. To je všetko.
Nerobíš nič; len voláš na Boha, a dôveruješ mu, že to urobí za teba. To je spasenie.
Celou svojou bytosťou prijímaš, že Boh dáva veci do poriadku, a potom to aj nahlas vyznáš: – „Boh dal všetko do poriadku medzi ním a mnou!“
Písmo nás uisťuje:
„Nikto, kto takto dôveruje Bohu – srdcom i dušou – to nikdy nebude ľutovať.“

Jak jednat s lidmi, kteří vyvolávají stres

„Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ (Ř 12,18)

Ne se všemi lidmi se dá žít v pokoji. A Bible si na to nehraje. Apoštol Pavel realisticky říká: udělej, co je v tvých silách — ale ne víc. Někdy pokoj neznamená blízkost, ale zdravý odstup. A i to může být projevem moudrosti.

Bůh po nás nechce, abychom se neustále vystavovali stresu, hádkám a negativitě. Pokud ti někdo dlouhodobě bere radost, pokoj a sílu, je v pořádku přehodnotit, kolik prostoru mu ve svém životě dáváš. Ne každý má nárok na tvůj čas — zvlášť pokud tě odvádí od Božího pokoje.

Zároveň je dobré se ptát: Proč mě to vlastně tolik dráždí? Neodráží to někdy něco i ve mně samotném? Každá napjatá situace může být buď pastí… nebo příležitostí k růstu v trpělivosti a pokoře.

Modli se dnes jednoduše:
„Otče, ukaž mi, kdy mám zůstat, kdy odejít a kdy mlčet. Ať ve mně žádný vztah neuhasí světlo Tvé lásky.“

HALLELUJA! Přijímáš dnes Boží pokoj a moudrost? AMEN!

Domácí komunikace, která funguje
„Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.“
(List Efezským 4,15)

Virginia Satirová, byla světově uznávaná americká psycholožka a zakladatelka systemické (rodinné) terapie. Pracovala s tisíci rodin v krizi a popsala pět způsobů komunikace, které se v domácnostech stále opakují.

Někteří lidé jsou usmiřovatelé – raději obětují pravdu, jen aby byl klid. Jiní jsou obviňovači – ukazují prstem, potřebují mít pravdu a vítězit. Další jsou superrozumní – mluví chladně, bez emocí, aby se ochránili před zraněním. A pak jsou ti, kdo uhýbají a mění téma pokaždé, když se rozhovor dotkne něčeho bolestivého.

Pátý styl je konzistentní komunikace – být sám sebou, mluvit pravdu bez masek a bez manipulace. Přiznat, co cítím, co mi vadí a co potřebuji, a přitom respektovat druhého. To je komunikace, které se dá věřit. A přesně k tomu nás vede i Bible: pravda spojená s láskou.

Denní výzva:

Dnes se v jednom rozhovoru rozhodni nemlčet, neutíkat ani neútočit. Řekni pravdu klidně, otevřeně a s láskou – i kdyby to bylo nepohodlné. Modli se předtím krátce: „Pane, veď mě k pravdě, která buduje.“

HALLELUJA! Troufneš si dnes mluvit pravdivě v lásce? AMEN!

Bohatí před Bohem

„Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří.“ (Abk 2,6)
„Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný i ve velké.“ (L 16,10)

Je pokušením zajistit se vlastními silami a mít vše pod kontrolou. Bible ale říká jasně: hromadění jistot je bláznovství. Skutečné bohatství není v tom, co vlastníme, ale v tom, kde stojí naše srdce.

Bohatí máme být především před Bohem. Ne penězi, ale milosrdenstvím. Ne strachem, ale důvěrou. Požehnanější je dávat než brát.

Pane, už tvé pozvání je dar a milost.
AMEN.

⛓️‍💥Jen myšlenka ,kterou prožíváme často , jsou to tiché boje uvnitř nás . Nekončící zkoušky , poušť,tma ,ticho ,často s pocitem Boží nepřítomnosti. Je to těžký ,já vím ...
Ale ...
Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje. (Žd 12: 11)

Vydrž ! Ví co dělá.

#Jesus #Bible

Život obohacující zvyk
„Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat…“ (Ž 55,18)

Kolikrát v životě čekáme, až se něco „přetrhne“ – zdraví, vztahy, vnitřní pokoj – a teprve pak jednáme? Přitom víme, že to nejcennější potřebuje pravidelnou péči. Platí to i pro náš duchovní život. Modlitba není záchranné lano až v krizi. Je to lano, které se denně posiluje.

Duchovní růst není jednorázový výkon, ale zvyk. Nestáváme se silnými vírou náhodou, ale tím, co s Bohem vytrvale děláme. Modlitba a rozjímání nemají být výjimečnou událostí, ale přirozenou součástí každého dne – ráno, v poledne i večer.

Bible nás povzbuzuje: „V modlitbách neustávejte.“ David to žil. Daniel to žil. A Bůh se oslavil v jejich vytrvalosti. To, co se může zdát jako rutina, se v Božích rukou stává mocným nástrojem proměny.

Nenech dnes své „lano“ zeslábnout. Udělej z modlitby zvyk, ne poslední možnost.
HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Marek 13:14-27 CSP
[14] “Když pak uvidíte "ohavnost zpustošení" postavenou, kde nemá být -- kdo čte, ať rozumí -- tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor. [15] Kdo bude na střeše, ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu. [16] A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť. [17] Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! [18] Modlete se, aby [k vašemu útěku] nedošlo v zimě. [19] Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane. [20] A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. [21] A tehdy, když by vám někdo řekl: "Hle, zde je Kristus!", [nebo:] "Hle, tam!", nevěřte. [22] Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené. [23] Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.” [24] “Ale v oněch dnech, po onom soužení "se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář. [25] Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou." [26] A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. [27] A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe.”

https://bible.com/bible/509/mrk.13.14-27.CSP