Cítíš ten žár? 🔥 „Hle, přetavil jsem tě… vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení.“ (Iz 48,10) Možná právě teď procházíš ohněm, který sis nevybral. Bolí. Pálí. A máš chuť se ptát: Proč, Bože? C. S. Lewis trefně řekl, že Bůh v bolesti křičí, aby probudil naše srdce. Právě tam, kde všechno bolí, se rodí pokora. David to poznal: dokud nebyl pokořen, bloudil. Ale v ohni se naučil důvěřovat a vyznat: „Ty jsi dobrý a prokazuješ dobro.“ 🔥 Není to rychlá cesta. Není pohodlná. Jsou na ní šmouhy, pády i vzdor. Ale je to cesta, na které Bůh drží ruku na termostatu. Ví přesně, kolik žáru uneseš – a kolik potřebuješ, aby ses proměnil. A to je ta naděje: v tom ohni nejsi sám. Možná ještě neumíš říct, že Bůh je dobrý… ale přibližuješ se. Oheň tě neničí – oheň tě čistí. 🔥 HALLELUJA! Věříš, že Bůh pracuje i v tom žáru? Přijímáš to dnes? AMEN! 🙏

❓ Zažil(a) jsi letos s Bohem něco, co v tobě zůstalo? Stačí napsat ano nebo ne. Pokud chceš, můžeš přidat i pár slov.

Zažil(a) jsi v církvi zranění? (2) 💔 Ježíš řekl: „… zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18). Nemluvil o dokonalé stavbě, ale o lidech. O nás. Rozbitých, slabých, nesoucích si své šrámy – a přesto povolaných být jeho tělem. Církev není místo bez bolesti. Je to místo, kde se bolest odhaluje. Narážíme na sebe, zraňujeme se, někdy zklamou i ti, od kterých bychom to nikdy nečekali. A přirozená reakce? Utéct. Zavřít se. Odejít. Jenže útěk nás často připraví o to, co Bůh chce použít k našemu uzdravení. Bible neslibuje, že nebudeme zraněni. Ale varuje nás před něčím jiným: před kořenem hořkosti. Ten roste potichu, ale otravuje celé srdce. Nejde o to předstírat, že se nic nestalo. Jde o odvahu přiznat si bolest – a nenechat ji vládnout. Možná je dnes tvým krokem říct Bohu: „Jsem zraněný/á. Jsem zlomený/á. A dávám Ti to.“ Pomsta, soud i spravedlnost patří Jemu. Uzdravení začíná tam, kde se rozhodneme důvěřovat Bohu víc než svému zranění. 🔥 Církev je plná rozbitých lidí – a právě proto v ní může zářit Kristus. Nevzdávej to. Bůh ještě neskončil. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN! 🙏✨

Zažil(a) jsi v církvi zranění? 💔 Je to bolestivé. Možná až ochromující. Ale Ježíš přesto říká: „… zbuduji svou církev…“ (Mt 16,18) Církev tvoří lidé – nedokonalí, křehcí, někdy zraňující. A právě skrze tyto vztahy nás Bůh formuje. Bolest není znamením selhání víry. Je pozváním jít hlouběji. Přiznat si ránu, pojmenovat ji, přinést ji Bohu… a pokud je to možné, hledat smíření. Útěk sice bolí méně na chvíli, ale uzdravení nepřináší. Zeptej se sám(a) sebe: „Pane, co mě tím chceš učit?“ Možná jsi někoho idealizoval(a). Možná tě Bůh vede k odpuštění. Možná tě učí střežit své srdce víc než kdy dřív: „Střež své srdce, neboť z něho vychází život.“ (Př 4,23) A pokud přijde čas odejít, odejdi v pokoji. Bez hořkosti. S vděčností za to dobré. Nerezignuj na Boha ani na jeho církev. On je věrný – i když lidé selhávají. Najdi místo, kde znovu otevřeš srdce a dovolíš Bohu, aby ho uzdravil. 🔥 Bůh je dobrý. Církev je jeho. A tvůj příběh ještě neskončil. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN! 🙏✨

..Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi napít!"... Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal vodu živou." Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." Jan 4

Dívej se na sebe Božím pohledem (2) „… v něm jste dosáhli plnosti.“ (Koloským 2:10) Představ si, že bys všude potkával někoho, koho nemáš rád – a nemohl bys od něj nikdy odejít. Přesně takový život žije člověk, který odmítá sám sebe. Jsme se sebou pořád… a Bůh ví, že to má být požehnání, ne břemeno. Možná sis někdy vyhlásil válku. Srovnáváš se, obviňuješ se, shazuješ se. Ale Bůh to s tebou takhle nikdy nedělal. On tě vidí skrze Krista – plného, přijatého, milovaného. Ne rozpracovaného omylu, ale vzácné dílo své milosti. Jakmile se začneš vidět Božím pohledem, něco se zlomí. Ne v pýše, ale v pokoře přijmeš pravdu: máš hodnotu. Získáš odvahu žít, víru doufat a sílu být světlem tam, kde jsi. Tak pokračuj. Zař dál. Modli se. Doufej. Zůstaň tím, kým tě Bůh stvořil. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN! 🙌

Dívej se na sebe Božím pohledem ✨ „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni…“ (Ef 2,10) Kdybys mohl změnit jednu věc na sobě… co by to bylo? 🤔 Možná by ten seznam byl dlouhý. Ale Bůh se na tebe nedívá očima kritiky – dívá se očima lásky. Vidí své dílo. Vidí něco, co stálo za Kristův kříž. Nepřítel ti bude šeptat: „Nejsi dost. Nejsi hezký, chytrý, úspěšný…“ Ale to není Boží hlas. To je lež, která tě má odtrhnout od radosti a od identity v Kristu. Dokud neuvěříš Boží lásce, budeš ji hledat jinde – a nikdy jí nebude dost. Pravda je jiná: jsi originál. Bůh tě stvořil jedinečného – a pak „rozbil formu“. Někdo by chtěl mít tvůj vzhled. Někdo tvůj věk. Někdo tvůj život. Možná to nevidíš, ale Bůh ano. Dnes si vyber: přestaň se srovnávat a začni děkovat. 🙌 Přijmi svůj život jako dar a sebe jako Boží dílo. HALLELUJA! Přijímáš dnes Boží pohled na sebe? AMEN! 🔥

Dnešní SILNÉ 💎 svědectví 💎 Dnes jsme byli v městě a měli pouliční Evangelizaci. Najednou vidím procházet Paní s Pánem na vozíčku. Procházeli kolem nás a když prošli, tak najednou vnímám silné nutkání od Ducha Svatého “ utíkej zastav je” tak jsem je doběhla a pozvala na teplý punč. Když jsme se začali bavit, řekli, že nevěří v Boha a vlastně neměli v plánu tady tudy ani jít, ale šli se projít 😊🙏. Ten Pán z těžká mluvil, protože byl už 11 let na vozíku po mrtvici. Slyšela jsem, jak Duch Svatý naléhá na to, aby ten starý Pán slyšel Evangelium a byl v nebi a abychom se modlili za něho . Pánovi bylo přes 80 let. Nakonec, když uslyšeli Evangelium, tak oba manželé uvěřili, byli velmi dotčeni, dojati a přijali Ježíše. Ten Pán začal plakat a já s ním. Jeho Paní byla ve velkém údivu, že plače. Mé slzy byli slzy vděčnosti k mému Bohu, který ho zachránil od pekla a použil si zrovna mě. Ten Pán byl tak dotknutý, držel nás za ruce plakal 🙌 a my cítili obrovskou mocnou ruku Ježíše. Někdy si člověk neuvědomuje, jak důležité je říci lidem o Ježíši a jeho lásce. Dostalo mě to. Tato služba není jen o tom nahánět nějaký počty lidí, kteří odříkají modlitbu, ale je to o hloubce NEBE ⛅️ a doteku Božím. Miluji, když mi Duch Svatý zašeptá byla jsi poslední, která mu řekla Evangelium a uvidíš ho v nebi 💎. Tohle se mi stalo pár krát a slzy nejdou nikdy zadržet. Je to radost tato služba a ten duchovní boj stojí za to. Ne vždy je to jednoduché, ne vždy se nám chce, ale pak když přijde tento dotyk z nebe jseš, tak šťastný a požehnaný, že na to myslíš ještě cely den, někdy i týden a rozpláčeš se když se doma modlíš a děkuješ Bohu za spásu lidí 🙏 . Díky Bohu za všechno a také za naši organizaci Zasáhnout svět, kterou založil Peter Kuba. Miluju tuto službu ❤️

[danielpech] Rok 2026 bude klíčový v tom, co Bůh chce dělat v životě konkrétních lidí. Jsou lidé, kteří volají k Bohu o stabilitu, zázemí, jednu práci na jednom místě, ale tito lidé potřebují v první řadě zaujmout pozice ve kterých je Bůh chce použít. U řady lidí tak dochází k pohybu, odmítnutí, nebo narušení jejich vlastních plánů, protože Bůh chce prosadit vlastní plány v jejich životech. Tomu, čemu jsi tento rok nerozuměl, ti Bůh dá porozumět v tom dalším, až uvidíš výsledek toho, co Bůh dělá právě teď. Před průlomem Bůh děla zdánlivě nelogické věci, podobně jako Izraelité obcházeli zdi Jericha. Možná právě teď obcházíš duchovně zdi Jericha a ptáš se, co je v tom za smysl. Důvěřuj ale Bohu, protože fyzická vítezství vychází z často lidsky nesmyslných kroků víry.

Nauč se rozumět, jak funguje Boží láska „… dokonalá láska strach zahání…“ (1. Janova 4:18) Bůh tě miluje bez podmínek. Ne až budeš lepší. Ne až se změníš. Miluje tě teď. Otázka není, zda tě Bůh miluje – otázka je, zda tu lásku přijímáš. Protože nemůžeš rozdávat něco, co sám odmítáš. Když jsi odevzdal život Kristu, Duch svatý naplnil tvé srdce Boží láskou (Řím 5:5). A právě tahle láska má moc zahnat strach, stud i pocit, že nejsi dost dobrý. Dokonalá láska není o tom, že ty dokonale miluješ – ale o tom, že Bůh dokonale miluje tebe. Možná se potřebuješ změnit. A Bůh tě skutečně mění – den za dnem. Ale mezitím se uč přijímat to, co přijímá On. Neodmítej sám sebe, když tě Bůh neodmítá. Přijmi jeho lásku a dovol jí, aby tě proměňovala zevnitř. Bůh tě miluje. Věř tomu. Přijmi to. A nech tu lásku proudit dál. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Pokračuj v cestě „S pohledem upřeným na Ježíše…“ (Žid 12,2). To je klíč, který nás nese, když život zatlačí pod hladinu. Jonáš křičel z hlubin, ale Bůh ho vytáhl. A jak řekl ten malý chlapec: dobrého člověka nic neudrží na dně. Neutopíš se tím, že spadneš do vody — ale tím, že v ní zůstaneš. Možná máš za sebou pády, zklamané sny nebo rozbitý plán. Ale Boží slovo říká: „I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku“ (Žalm 37,23–24). Bůh tě drží. Tvůj běh pokračuje. A právě proto nepřestávej běžet! To, na co upřeš svůj pohled, určuje tvoji sílu. Nepřítel chce, abys ztratil fokus. Ale Ježíš se díval dál než na kříž… a to Mu dalo moc jít až do konce. Následuj Ho. Zvedni oči. Zaměř se na Něho — „původce a dokonavatele víry“. A pamatuj: Bůh nevyplácí odměny po týdnu. On odměňuje věrnost až na konci. „Toto naše lehoučké soužení… vytváří věčné břemeno slávy“ (2K 4,17). To, jak skončíš, je silnější než to, jak jsi začal. Tak zůstaň soustředěný. Nevzdávej to. Pokračuj v cestě! HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!

Vstaň a pokračuj! (2) „Ačkoliv jsem padl, povstanu…“ (Micheáš 7:8) Možná jsi právě teď na zemi. Možná máš pocit, že tvé sny dostaly ránu. Ale Boží slovo říká něco jiného: Povstaneš! Pád není konec — je to místo, odkud se znovu zvedáš silnější, jasnější a odhodlanější. Odhodlání není sprint. Je to dlouhá cesta, na které občas bolí nohy, ego i srdce. Ale když víš proč kráčíš, nezastaví tě kritika, selhání ani ticho těch, kteří tvé vizi nerozumí. Bůh vložil směr do tvého nitra — život se tvoří zevnitř ven, ne naopak. Možná tě někteří nepochopí, jiní nebudou věřit tomu, co nosíš v srdci. Ale to nevadí. Tvé odhodlání, tvá vášeň, tvá víra a tvoje vytrvalost jsou tím, co buduje realitu, ve které budeš jednou stát. Každý den vstaň. Každý den pokračuj. Každý den udělej krok směrem k tomu, co ti Bůh ukázal. John Quincy Adams řekl: „Trpělivost a vytrvalost mají mocný účinek, před nímž prchají potíže.“ A víš co? Měl pravdu. Tak vstaň a běž dál! Tvůj příběh ještě nekončí. HALLELUJA! Přijímáš to dnes? AMEN!